pátek 13. května 2011

Když se dá hlas voliče koupit za kilo

Opakované komunální volby v Krupce, konané minulý víkend na základě rozhodnutí Ústavního soudu, byly dozvukem těch loňských. Navzdory všem policejním opatřením, monitorování situace organizací Transparency  International se i zde opakoval fenomén z říjnového termínu voleb – hromadné uplácení voličů z řad sociálně slabších. Tentokrát se už neopakovalo svážení voličů do volebních místností. Uplácení probíhalo mnohem méně nápadným způsobem a bylo proto obtížněji odhalitelné.
Samotný volební výsledek prakticky kopíroval rozložení sil z původního podzimního termínu. Prakticky zde nedošlo k výraznějšímu oslabení sdružení ČSNS a nezávislých kandidátů, které bylo z volební korupce obviňováno. Další varující skutečností je však i výrazné posílení neonacistické DSSS. Zatímco na podzim obdržela pouze 3,80 % hlasů, nyní vzrostla její obliba v tomto severočeském městě na 7,24 % (!) a získala tím historicky první mandát v komunálních volbách.
Voličská korupce v Česku však není ničím novým pod sluncem. Na tento typ zločinu pamatovalo už římské právo. Uplácení voličů se coby crimen ambitus řadilo mezi hrdelní zločiny. Absolutního trestu pro pachatele snažící se uzurpovat moc uplácením spodiny, se dnes patrně nedočkáme. Jak ale můžeme podobnému chování předcházet? V úvahu připadají dvě možná řešení, přičemž mohou být obě využity souběžně.
První z nich vzbudí patrně menší kontroverze. Spočívá ve vyřazení provinilého uskupení ze sčítání hlasů. Hlasy takových stran či hnutí by úplně propadly jako neplatné. Tím by se ušetřily náklady na pořádání opakovaných voleb.
Pokud by se v příštích volbách do obecních a městských zastupitelstev rozmohlo uplácení ve větší míře, připadá v úvahu také mnohem kontroverznější řešení.  Zavedla by se praxe známá z USA, kde se každý volič musí nejprve zaregistrovat, aby měl právo volit. Rozdíl oproti Spojeným státům by ale spočíval v tom, že voliči by byli povinni zaregistrovat se před každým hlasováním. Konečný termín pro registraci by byl stanoven na týden před volbami.
Je samozřejmé, že druhé řešení je krajní, jehož cílem je ochrana vážnosti hlasování a demokracie jako takové. Samo o sobě nedokáže nebezpečí uplácení voličů eliminovat. Na druhé straně už by nebylo možné pouze shromáždit voliče v den voleb, dát jim do ruky předem vyplněné volební lístky, nechat je odvolit a poté je vyplatit slibovaným finančním obnosem.  
Uplácející by nejprve museli voliče ochotné prodat svůj hlas motivovat k registraci, což by se také nejspíše neobešlo bez dalších „příplatků.“ Konečně ještě obtížnější by bylo nahnat nejméně o další týden později naverbované voliče neprojevující absolutně žádný zájem o politické dění k volebním urnám. 
Lidem bažícím dostat se k mocenským postům uplácením voličů by se tím volby minimálně prodražily.
Stát ale není všemocná instituce a problémy nelze vyřešit pouze legislativním inženýrstvím. Problémem České republiky, potažmo prakticky všech postkomunistických zemí je slabá občanská společnost. Stranám uplácejícím voliče nahrává celková pasivita, netečnost a pocit bezmoci občanů, projevující se právě nízkou volební účastí. Mimochodem, právě kvůli slabé účasti 35 % stouply hlasy zkorumpova(tel)ných voličů na váze. Svojí volební neúčastí dobrovolně vyklízí pozice potenciálním korupčním stranám. Přitom stačí relativně málo, aby se věci změnily k lepšímu – jít v hojném počtu k volbám a říct ne všem, kdo chtějí znehodnotit demokracii mafiánskými praktikami. „Jediné, co je potřeba pro vítězství zla, je když dobří lidé nebudou dělat nic,“ jak řekl již před třemi stoletími britský filozof a politik Edmund Burke.

úterý 3. května 2011

Zabití Usámy bin Ládina: Úspěch s křížkem po funuse?

Zpráva o zabití vůdce al-Káidy se objevila jako blesk z čistého nebe.  Na neuvěřitelnosti přidávala této zprávě i skutečnost, že  od zahájení honu na zmíněnou teroristickou organizaci po 11. září 2001 uplynulo již téměř deset let. Jakýkoliv pokus o dopadení vůdce al-Káidy se postupně stal v očích světové veřejnosti „mission impossible.“
Smrt nejhledanějšího člověka světa nemohlo přijít ve vhodnější dobu pro Obamovu administrativu.  Barack Obama pomalu rozjíždí kampaň za své znovuzvolení za situace, kdy se jeho popularita propadá do suterénních pater. Lze proto očekávat, že usmrcení nenáviděného vůdce al-Káidy bude mít stejný efekt, jaký mělo na sklonku roku 2003 dopadení Saddáma Husajna na oblíbenost jeho předchůdce George Bushe. V příštích několika měsících proto můžeme očekávat vzrůst oblíbenosti nynějšího amerického prezidenta v řádu dvojciferných hodnot, což mu ale zdaleka nemůže zajistit znovuzvolení. Je potřeba vzít v úvahu, že vůdci al-Káidy už nebyla v posledních letech věnována tak veliká pozornost jako těsně po událostech 11. Září.
Navzdory tomu lze zmíněnou událost považovat za důležitý milník v boji proti terorismu, který však bude pokračovat i nadále. Samotný Usáma bin Ládin nebyl ani tak vůdcem teroristické organizace, jako spíše její mediální tváří. V českých poměrech to můžeme s trochou nadsázky přirovnat k postavení Karla Schwarzenberga či Radka Johna ve stranách TOP 09, respektive VV.
Na rozdíl od těchto stran však neměla al-Káida jiného „skutečného“ vůdce, jež by organizaci řídil ze zákulisí. Struktura al-Káidy se zvláště po 11. září začala stávat čím dál více decentralizovanou a rozdělenou na menší buňky čítající pouze několik jejích členů. Nejednalo se tedy ani tak o společnost s pevně danou hierarchií, jako spíše obchodní značku fungující na principu franchisingu.
Boj s terorismem byl některými vnímán jako paranoia a zastrašování veřejnosti umožňující omezování základních lidských svobod. Al-Káida sice opravdu čítá „pouze“ několik stovek lidí. Ještě méně jich je schopných provést atentát. Největší teroristů však spočívá v tom, že většinou nevíme, na kterém místě mají v úmyslu udeřit. Znakem vyspělosti každé země by měla být i schopnost ochránit své lidi před tímto druhem nebezpečím, přestože mu nikdy nebude možné předcházet úplně. Krajní případy si mnohdy žádají i krajní řešení, proto je možné považovat morálně ospravedlnitelné jakékoli úsilí vedoucí ke zmaření atentátu a tím i záchraně životů tisíců lidí.
 Některé formy boje s touto hrozbou vzbudily kontroverze, ať už se jednalo o odposlechy, umožněné schválením tzv. Patriot Act, zatýkání nevinných civilistů či užívání waterboardingu při výsleších na Guantánamu.
Paradoxně posledně zmíněné a samotným Obamou kritizované metodě výslechů, spočívající v navození pocitu topení, která byla uplatňovaná během vlády George Bushe, se může nynější americký prezident pyšnit skalpem nejnenávíděnějšího člověka Ameriky. Objevení místa úkrytu vůdce al-Káidy napomohla výpověď Chálida Šajcha Muhammada. Tento vězeň zadržovaný na Guantánamu měl při výsleších, při nichž byla použita i kontroverzní metoda, prozradit jméno bin Ládinova kurýra, což se ukázalo být rozhodující.
Navzdory přehmatům v podobě zatýkání a zadržování nevinných lze tažení proti terorismu pokládat za úspěšné. Lidí, kteří pocítili negativní dopady protiteroristických opatření, bylo minimum. Od roku 2005, kdy byly spáchány útoky na Londýn, se už al-Káidě nepodařilo zrealizovat jedinou akci vedoucí ke ztrátám na životech. Jedinou výjimkou je útok Abdulhakima Mudžahida Muhammada na náborovou kancelář v Little Rock v Arkansasu, který si vyžádal jednu lidskou oběť.
Dosavadní vývoj ukazuje, že protiteroristická opatření v Evropě a USA jsou krokem správným směrem. Jejich upuštění by znamenalo nejen snížení celkové bezpečnosti, možné ztráty na životech civilního obyvatelstva, ale také nastolení atmosféry strachu, které by mohly případné útoky vyvolat.