čtvrtek 17. listopadu 2011

ANTIFA: Náckové naruby

Hnutí ANTIFA získalo sympatie poměrně značné části lidí, přestože jim nemusí být vůbec známé její hlavní myšlenky a principy, z nichž vychází.   Na Facebooku má více než 65 tisíc fanoušků, což je pro srovnání číslo, kterého se nepodařilo na této sociální síti dosáhnout žádné z českých politických stran. Na první pohled se mohou její cíle tj. boj proti všem autoritářským ideologiím, zejména neonacismem, zdát ušlechtilé. Podíváme-li se však na zmíněné uskupení zblízka, zjistíme, že se jedná o extremistickou organizaci, svými idejemi o nic méně nebezpečnou než samotní  neonacisté a tzv. krajní pravice. Možná, že jejich největší nebezpečí se skrývá právě v tom, že s mnohými jejich oficiálně deklarovanými postoji by na rozdíl od neonacistů většina normálních lidí souhlasila.
ANTIFA je organizací vycházející z anarchismu s úzkými vazbami na Československou anarchistickou federaci a ve svých článcích často odkazuje na anarchistický plátek A–Kontra.  Sami sice označení extremisté odmítají, můžeme je ale proto považovat za umírněné? Zatímco neonacisté by nejraději nastolili režim s totalitními rysy, zasahující do prakticky všech oblastí lidského života a omezoval jejich svobodu, anarchisté představují opačný extrém: Odmítají jakoukoli autoritu nad sebou.
Ve svých sáhodlouhých prohlášeních vysvětlují, proč nespolupracují např. se státem, policií či politickými stranami.  Skutečný důvod, který ale neuvádějí, protože by si tím odradili řadu svých umírněných příznivců, se ale dá shrnout do jediné věty: Neuznáváme moc státu, represivních složek ani jakoukoli jinou formu autority.
Jejich anarchistické postoje s sebou přinášejí i další implikace: ANTIFA neuznává monopol státu na užívání násilí. Stát má monopol na užívání násilí a prosazování spravedlnosti. K činnosti státu lze mít x možných výhrad, ale pořád jde o menší zlo, než kdyby došlo k naplnění anarchistických myšlenek. Pokud by monopol státu na uplatňování násilí při vymáhání práva nerespektoval nikdo, společnost by se ponořila do naprostého chaosu. Prakticky každý by se mohl dovolávat toho, že ho k užití násilí vedly dobré úmysly. Kdo by ale dokázal posoudit, zda bylo jednání správné?
Á propos, členové ANTIFY se nezříká užití násilí při potyčkách s neonacisty, byť jak sami „antifašisté“ tvrdí, ho užívají pouze jako krajní prostředek. Bitkami s holo- a dutohlavými nácky, neschopnými inteligentnějšího projevu, než skandování „Nic než národ,“ přistupuje ANTIFA na jejich pravidla hry a snižuje se tím na jejich intelektuální úroveň. Sami počítají s tím, že za své jednání pohybující se za hranou zákona mohou být vyslýcháni policií – na spřízněných stránkách Anarchist Black Cross mají podrobně popsáno, jak se mají chovat v takových situacích. Tolerování zločinných prostředků vede vzápětí k jejich preferování, jak psal před více než 200 lety ve svých úvahách o francouzské revoluci Edmund Burke. A výrok lze docela dobře vztáhnout i na ANTIFU.
Celkem bez komentáře lze přejít jejich tvrzení, že ANTIFA se neřadí ani na levici, ani na pravici. Zde platí stará Bismarckova poučka „Kdo říká, že není napravo, ani nalevo, je nalevo.“  Uvažování jejich příznivců vesměs tíhne svým odmítáním establishmentu, kapitalismu a tradičních institucí k radikální levici, byť nutno dodat, že netotalitní.
 Boji s extremismem poskytuje ANTIFA, sama zastávající vyhraněné postoje, medvědí službu. Zvláště když si svůj antifašismus obsáhla přímo ve svém názvu. Každý slušný odpůrce fašismu a všech ostatních ideologií zastávajících vyhraněné názory, by se měl proto od ANTIFY distancovat.