sobota 25. února 2012

Přímá volba prezidenta: Legislativní zmetek


Hlas lidu byl vyslyšen, chtělo by se říci – konání přímé volby prezidenta v příštím roce už patrně nestojí nic v cestě. Došlo k posílení práv občanů, jak se radovalo jedno internetové periodikum. Občané budou mít více možností při rozhodování o výběru svých zástupců, jak tvrdí její zastánci. Fajn, ale přímá volba s sebou obnáší i řadu úskalí, která mohou v důsledku převážit nad zmíněnými výhodami.
První z nich je celková větší nákladnost konání přímé volby, zvláště bude-li dvoukolová a každé z kol bude probíhat ve dvou dnech. Náklady vynaložené na její konání jsou neadekvátní při uvážení toho, že prezidentovy pravomoci jsou relativně malé.  (Byť někteří samozřejmě mohou oponovat, že konání obou dosavadních prezidentů přesahovalo rámec vymezených pravomocí)
Dostáváme se pomalu k druhému problému – přímá volba má smysl v prezidentských či poloprezidentských systémech, kde mají prezidenti mnohem větší moc, ale ne v parlamentním, kde největší mocí disponují parlament a vláda.
 Česko nebude první (a nejspíše ani poslední) zemí s parlamentním systémem, kde došlo k zavedení přímé volby.  Přímá volba se užívá například v Rakousku či sousedním Slovensku. Je potřeba mít na paměti jednu věc: Voliči sice mohou žít v představě, že mají větší možnost rozhodování, vzhledem k pravomocem prezidenta, jehož role je např. v Rakousku spíše symbolická, ovlivňují ve skutečnosti méně, než si myslí. Skoro to až evokuje oblíbené heslo anarchistů „kdyby volby mohly něco změnit, už dávno by je zrušili.“
                Zcela proti logice je s přímou volbou spojené omezení jedné z mála dosavadních pravomocí prezidenta – udělování milostí. Nově bude nutné, aby milost schválil i předseda vlády nebo její pověřený člen. 
Zavedení přímé volby prezidenta s sebou obnáší i zkrácení „hluchých období“ bez konání jakýchkoli předvolebních kampaní. V tomto roce nás čekají krajské a senátní volby a začátek kampaně většiny stran lze předpokládat zhruba půl roku před jejich konáním. Krajská a senátní kampaň poté plynule přejde na prezidentskou. Těžko říci, nakolik jsou čeští voliči připraveni na další příval předvolebních slibů.
Permanentním problémem prostého českého voliče je „nemám koho volit.“ A zde leží další z problémů – když se v průzkumech veřejného mínění předkládá otázka, zda jsou po přímou volbu prezidenta, většina lidí přirozeně odpoví kladně. Kolik lidí z těch, co na přímou volbu kývli, je ale ochotných se voleb zúčastnit?
Á propos, nabídka potenciálních osobností je zatím celkem fádní a nepříliš zajímavá. Vesměs politické ojetiny či osobnosti z politického okraje či záhrobí.  Ve hře je Jan Fischer coby věrná loutka dvou největších stran ODS a ČSSD, druhá zmíněná strana spolu s lidmi z „pravdy a lásky“ pošilhávají po Janu Švejnarovi s image nudného vysokoškolského profesora.  A protože lidé z tábora pravdy a lásky představují velmi nekoherentní politickou a voličskou skupinu, část z nich určitě podpoří povinného kandidáta TOP 09 Karla Schwarzenberga. Schválně – usnul by dříve Schwarzenberg při čtení svého novoročního projevu, nebo diváci během potenciálního projevu Jana Švejnara?
Chybět nejspíše nebude ani vysloužilá pionýrská vedoucí a mistryně politických převleků Jana Bobošíková útočící při svých bruselobijských výpadech na podněty první signální soustavy. V panoptiku adeptů se určitě ukáže i Miloš Zeman, který po více než dvou letech opět zanechá objímání stromů na Vysočině. A co ODS? Patrně představí jednoho z tandemu (ex)předsedů jedné z parlamentních komor Miroslavu Němcovou či Přemysla Sobotku – neurazí, ani nenadchnou.
Konečně poslední z kandidátů Zuzana Roithová – své straně nejspíše pomůže při zviditelnění, zda by byl průměrný český volič ochotný skousnout prezidentku a ještě k tomu z řad lidovců už je věc druhá…
Při výčtu většiny osobností se leckoho musí zmocňovat pocit, že přímá volba je pro voliče trestem za jejich touhu po větším podílu na rozhodování. Dostali, po čem tak dlouho toužili a mnozí patrně spláčou nad výdělkem. Nepochybně byla posílena jejich práva, ale rubovou stranou je i zodpovědnost za jeho využívání. Až budou voliči nespokojení s počínáním prezidenta – už nebudou moci špatnou volbu svádět na politiky, ale na sebe, pokud mu dali svůj hlas.
Přímá volba je v parlamentním systému spíše cizorodým prvkem pozbývajícím z důvodů uvedených výše jakýkoli hlubší smysl.  Mnohem efektivnější by bylo zjednodušení doposud užívaného systému nepřímé volby např. snížení počtu kol na dvě s nutností většiny pouze u celkového počtu zákonodárců z obou komor. Nepřímá volba může fungovat stejně dobře a v parlamentním systému možná i lépe než přímá – náš západní soused Německo je toho pěkným příkladem.