sobota 4. srpna 2012

Co (ne)řekl Romney


Romneyho předvolební turné po Británii, Izraeli a Polsku vzbudilo pozornost novinářů lačnících po senzacích během okurkové sezóny. S oblibou je popisováno jako plné přehmatů a faux pas: Jeho výrok  "vyskytlo se pár věcí, které byly znepokojující. Zprávy o soukromé bezpečnostní agentuře, která neměla dostatek lidí, předpokládaná stávka celních a imigračních úředníků…to zjevně není nic povzbudivého" nepatřil zrovna k těm nejšťastnějším a hostitelé z něho právem nadšení nebyli.  Může být rád, že o jeho zvolení budou v listopadu rozhodovat Američané, a ne Britové.
Největší kritiku sklidil od politicky korektních liberálů, kteří na něm nenechali nit suchou. V deníku Washington post byl jistou Katrinou vanden Heuvel vylíčen coby válečný štváč, který ve svém uvažování zamrzl kdesi ve 20. století, rozuměj kdesi na počátku vlády Ronalda Reagana. A schytal by to od agilní liberálky ještě hůře, kdyby Rusko nenazval pouze „geopolitickým nepřítelem,“ ale rovnou říší zla, jak zmíněný Ronald Reagan pěkně vystihl povahu sovětského impéria.
Jako správná a progresivně smýšlející feministka si také nemohla odpustit ani rýpnutí do Romneyho údajně „archaických postojů k ženským právům.“  V čem je Romneyho smýšlení tak zpátečnické?
 Jeho manželka si totiž (sama a dobrovolně) zvolila místo kariéry dráhu matky starající se o pět synů.
Romney je přesto bezpochyby verlmi inteligentní, může se pochlubit dvěma diplomy z Harvardu (oba s vyznamenáním) a jeho výsledky jeho studia nejsou zapečetěny. Na rozdíl od stranických kolegů jako Herman Cain od něho nelze čekat, že nebude schopný najít na mapě Lybii. V politice chová jako manažer se všemi ctnostmi a neřestmi s tím spojenými. Právě v jeho manažerském přístupu ve většině oblastí můžeme najít i jeho hlavní Achillovu patu.  Ve společnosti se chová jako slon v porcelánu a dopouští se často nepříjemných společenských přehmatů.
 Na rozdíl od Obamy také rozhodně není žádným miláčkem davů.  Romney je v přístupu k voličům pravým opakem současného amerického prezidenta.  Jeho charisma se prakticky rovná nule a musí  spoléhat na to, že podporu mezi voliči mu zajistí jeho „hard skills.“
Vraťme se ale zpět k Romneyho spanilé jízdě po Evropě a Izraeli a přesuňme se na místo jeho druhé zastávky – do Jeruzaléma. Zde se nechal slyšet, že Jeruzalém hlavní město Izraele a Íránský program je hrozbou pro Izrael i celý svět a USA mají morální imperativ zabránit íránskému zbrojení.  Izraelcům musela tato slova znít jako rajská hudba. Á propos, o Jeruzalémě coby hlavním městě Izraele plamenně hovořil před čtyřmi roky na stejném místě i Barack Obama. Ten však na svá slova nedlouho po svém uvedení v úřad amerického prezidenta zapomněl, tak se můžeme sázet, zda se Romney v případě svého zvolení odhodlá k historickému kroku a přemístí diplomatické zastoupení USA v Izraeli z Tel Avivu do Jeruzaléma.
A konečně ve Varšavě odsoudil ruskou zahraniční politiku a nazval Rusko geopolitickým nepřítelem číslo jedna. Návrat ke studenoválečnické rétorice? Možná.  Hlavním geopolitickým nepřítelem USA je nyní spíše Čína, ale pro Poláky představuje největšího strašáka právě Rusko, které mají za humny. Projev proto musel rezonovat s míněním drtivé většiny Poláků a všech alespoň trochu rozumně smýšlejících obyvatel postkomunistických zemí.  Astolphe de Custine kdesi napsal, že „každý, kdo se vrací z Ruska, je šťastným člověkem“ a totéž platí o všech, kdo se vymanili z ruského jha. Vzpomínky na dusivé sevření v náruči ruského medvěda jsou u mnohých stále ještě živé.
Romneyho miniturné po trojici zemí považovaných za klíčové spojence USA nebylo zase takovým fiaskem, jak se píše. Hlavní message jeho turné bylo projevit zájem o spojence, které Obama zanedbává. Na dvou ze tří štací se dočkal za své výroky vděku a v Izraeli dokonce sklidil potlesk ve stoje, což není zase tak špatná bilance.
Romney si může jako kandidát prezidentský kandidát dovolit ten luxus říkat věci narovinu tak jako jsou. Pokud bude zvolený, bude si nejspíše muset počínat daleko pragmatičtěji a opatrněji a volit mnohem méně přímočará slova než dnes.