sobota 6. října 2012

Jak hluboko musí ČSSD klesnout, aby dosáhla úplného dna?



Týden před volbami předvedla středočeská ČSSD svůj nový plakát – „upozorňuje“ zde voliče, že pokud projde zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi, získá hamižná katolická církev i Pražský hrad a bude ho moci kdykoliv prodat. A co bude ze všeho nejhorší, vlády nad Českem se zmocní Vatikán. Na zápletku s konspirační teorii o Svatém stolci bažícím po ovládnutí „bezbožných“ Čech by  životě nepřišel ani sám Dan Brown.
Sázení na proticírkevní nálady nejsou u české sociální demokracie ničím novým.  Když pomineme její  letní billboardovou kampaň s rukou preláta přebírajícího pytel plný peněz(?),  podobným způsobem „varovala“ už před neuskutečněnými předčasnými volbami v roce 2009
Nejde ale jen o samotný populismus – strana dává jasně najevo, že svoji podporu hledá hlavně mezi méně přemýšlivými a snadno ovlivnitelnými voliči. Volby do krajů nemohou ovlivnit rozhodnutí o vyrovnání s církvemi, stejně jako nebylo možné na jejich základě zrušit poplatky ve zdravotnictví. Á propos – Pražský hrad neleží na území Středočeského kraje.
Proticírkevní rétorika je jedním ze symptomů její ideové vyprázdněnosti a zoufalou snahou zakrýt vlastní donebevolající skandály, kterých zrovna ve Středočeském kraji neměla málo. Člověk, který kampaň vymýšlel, ale hloupý nebyl. Nezanedbatelná část veřejnosti na proticírkevní výlevy slyší a kdo tomu nevěří, ať se jde někdy podívat na diskuse na Novinkách nebo Parlamentních listech. Sociální demokracie se tím ale diskvalifikuje z jakékoli seriózní diskuse a sama sebe staví do jedné řady s Miroslavem Sládkem, o němž tu ještě bude řeč.  Jak hluboko ještě může klesnout, aby dosáhla až na samotné dno?
ČSSD na české politické scéně vždy tak trochu suplovala roli nových populistických uskupením, jakým bylo na Slovensku Mečiarovo HZDS, v Rakousku Svobodní nebo zčásti také maďarský Jobbik. Od vymazání zmíněného SPR-RSČ z politické mapy ČR měla ČSSD na populismem oslovitelné voliče prakticky monopol.  Vše se změnilo zhruba na přelomu první a druhé dekády tohoto století s příchodem „nových aktérů“ a dvojnásobným štěpením levice. Nyní musí počítat jednak s konkurencí dvou dalších levicových stran (SPOZ, NS-LEV21), Suverenity a plejády krajských hnutí podporovaných Andrejem Babišem. Všechna zmíněná uskupení budou za několik dní lovit u velmi podobného typu lidí.
 Možná to bude svým způsobem dobře:  Panuje-li u veřejnosti všeobecná nespokojenost s politikou, bude jedině ku prospěchu, pokud co nejvíce naštvaných hlasů odsají strany s podporou mezi 1-5%. Tyto hlasy automaticky propadnou a výrazně se tím zbrzdí růst moci extremistických a populistických partají. Čím více takto propadlých hlasů, tím lépe pro kraje i celou ČR.